Kde se vrtalo a jaké to bylo obtížné
Vrt proběhl na lokalitě Crary Ice Rise, na okraji Západoantarktického ledového šítu. Tahle plocha leží přibližně 698,46 km od nejbližších antarktických stanic a nabízí jedinečnou příležitost doplnit geologické záznamy pod Rossovým ledovcem.
Vědci použili horkovodní vrták a nejprve prorazili 523 metrů ledu, než začali vrtat 228 metrů do země. Tým odvedl skvělou práci — překročili plánovaný cílový limit 200 m, přičemž dosavadní sedimentární jádra vrtaná pod ledovým příkrovem byla kratší než deset metrů.
Co to jádro obsahuje a proč je zajímavé
Sedimentární jádro se skládá z vrstev bláta a hornin a obsahuje úlomky ulitnatých živočichů a mořských fosilií. Molly Patterson, spoluvedoucí vědeckého týmu a profesorka geologie na Binghamton University, k tomu řekla: “Dosud nejdelší sedimentární jádra vrtaná pod ledovým příkrovem byla kratší než deset metrů. Překonali jsme náš cíl 200 metrů. Toto je antarktická věda na hranici možností.”
Různé vrstvy v jádru ukazují, že se oblast v průběhu milionů let střídavě nacházela v ledových a bezledových obdobích, což je klíčové pro studium oceánský ekosystém.
Materiál nese znaky typické pro otevřené oceány i pro okraje ledových ploš, podobně jako nedávný objev modrá díra v zátokě Chetumal.
Co to znamená pro klima a co přijde dál
Záznam ze sedimentárního jádra dává důležité informace o tom, jak Západoantarktický ledový příkrov a Rossova ledová police reagovaly na teploty vyšší než 2 °C nad předindustriální úrovní. Výzkum, na němž se podílí i Huw Horgan z Victoria University of Wellington, je vlastně jako vědecká cesta zpátky v čase a může pomoct zlepšit předpovědi vývoje antarktického klimatu při rostoucích globálních teplotách.
První náznaky ukazují, že sedimenty pokrývají období posledních 23 milionů let, včetně dob, kdy byla globální teplota výrazně vyšší. To může prohloubit naše porozumění citlivosti ledových příkrovů na změny klimatu a pomoci při hledání strategií pro jejich zmírnění.
Projekt SWAIS2C plánuje pokračovat a sbírat další vzorky ze západní Antarktidy, aby dál zkoumal citlivost těchto systémů při globálním oteplování. Vědecký tým bude nadále ověřovat svá zjištění a zvažovat možnosti rozšíření bádání.
Tento objev podtrhuje složitost antarktických systémů a ukazuje, proč je důležité pokračovat ve výzkumu, podobně jako nedávné archeologické objevy u ostrova Sein.
