Tento model stojí za pozornost nejen kvůli své cílevědomosti, ale i kvůli iterativnímu plánování, které Čína uplatňuje — buduje teď a počítá s výsledky za roky až desetiletí.
Jak plánují do budoucna
Čínská města, například Peking, investují do metra systematicky už od roku 2002. Po Letních olympijských hrách v roce 2008 Peking výrazně zrychlil investice a do infrastruktury vložil zhruba 1 bilion Kč, což ukazuje, že šlo o plán s dlouhým horizontem.
Tamní urbanisté počítají s tím, že návrat či efekt se projeví až během 15 až 20 let. Tohle trpělivé časové rozpětí se projevuje v různých projektech — třeba u stanice Caojiawan v distriktu Beibei v Čchung-čchingu, dokončené v říjnu 2015, nebo v politice zakázat od roku 2018 nové projekty metra ve městech s méně než 3 miliony obyvatel.
Úspěchy i problémy u infrastruktury
Stanice Caojiawan v Čchung-čchingu se v roce 2017 stala mediálním symbolem — kritici ji označovali za „stanici uprostřed ničeho“. Nicméně do listopadu 2019 byla dokončena okolní infrastruktura a stanice byla plně funkční do roku 2020.
Podobně kontroverzní je projekt Lanzhou New Area, který někteří nazvali „městem duchů“. Cílem je dosáhnout 1 milionu obyvatel do roku 2030, i když v roce 2016 tam žilo jen 150 000 obyvatel.
Na druhé straně se objevily i jasné nedostatky. Příkladem je zaplavení metra v Zhengzhou během dešťů v roce 2021, což ukázalo, že některé aspekty návrhu a provozu je třeba přehodnotit — infrastrukturu je lepší navrhovat s ohledem na každodenní funkčnost už od začátku.
Peníze a ekonomika: čísla, dluhy a hodnoty
Finance hrají v tomto velkém měřítku hlavní roli. Například metro v Šen-čenu vykazuje denní ztrátu 370 milionů Kč. Dluh 28 společností provozujících metro dosáhl celkem 15,91 bilionů Kč.
Výzkum ve Wuhanu ukázal, že přítomnost stanice metra zvyšuje hodnotu komerčních pozemků v okolí (v okruhu 400 metrů), což potvrzuje ekonomickou logiku investic do dopravy.
Propojení infrastruktury s ekonomickým růstem zvyšuje cenu nemovitostí a podněcuje rozvoj v okolí nových stanic. Díky předvídání demografických změn a aktivnímu řízení urbanizace Čína ukazuje, že strategie „budovat zítřek dnes“ může být koherentní a v mnoha ohledech efektivní a inspirující.
Čínské plánování měst tak vyvolává otázky a náměty do celosvětové debaty o tom, jak strukturovat a strategicky navrhovat moderní města pro další generace. Je zřejmé, že svět se může od Číny naučit nejen odvaze v plánování, ale i nutnosti průběžného hodnocení a přizpůsobování městské infrastruktury.
