Jak se mění strategické priority
Hlavní změna je posun směrem k většímu důrazu na vnitřní bezpečnost a zesílení odstrašování vůči Číně. Strategie otevřeně vyzývá spojence USA, aby si více hlídali vlastní bezpečnost, přitom americká podpora zůstane „nezbytná, ale omezená“. Dokument přitom klade důraz na ochranu území Spojených států a oblasti indo-pacifiku (Indo‑Pacifik), aniž by výslovně zmínil Tchaj‑wan — to je v rétorice vůči Číně výrazný obrat.
Popis Číny se mění z dřívějšího označení „největší výzvy“ na návrh vztahů „respektující vztahy“ s Pekingem. Postoj k Rusku se posunul z „vážné hrozby“ na „trvalou, ale zvládnutelnou“ hrozbu. Tenhle posun navazuje na dřívější strategii administrativy Joe Bidena, která Čínu a Rusko označovala za vážná rizika.
Co to znamená pro spojence a regiony
Dokument zdůrazňuje větší zapojení evropských a asijských spojenců. Jihoevropští partneři NATO jsou prezentováni jako „mnohem silnější“ a schopní převzít hlavní odpovědnost za konvenční obranu. Jižní Korea pak podle dokumentu působí jako odstrašující prvek vůči Severní Koreji, přičemž na to doplňuje roli amerických sil.
Na americkém kontinentu strategie dává prioritu Latinské Americe — Pentagon má v plánu znovu nastolit vojenskou dominanci USA v regionu. Tenhle přístup je označen jako „trumpův korolář k Monroeově doktríně.“ Mezi probíhajícími operacemi je například zadržení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura v Caracasu. Tahle akce má být součástí širší snahy posílit americkou přítomnost a kontrolu v regionu.
Vojenské akce a reakce ve světě
Od září minulého roku američtí vojáci provedli přibližně třicet útoků na plavidla v Karibiku a Tichomoří, při kterých bylo zabito více než 110 osob. I když Trumpova administrativa nepředložila důkazy, že by ta plavidla byla zapojená do pašování, tyto akce vyvolaly silné reakce mimo jiné kvůli absenci takových důkazů.
Dva dny před zveřejněním strategie vystoupil Donald Trump na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, kde mimo jiné kritizoval evropské spojence a naznačil zájem o anexi Grónska. Kanadský premiér Mark Carney na tyhle a předchozí provokace reagoval vyjádřením obav o „porušení světového řádu“.
Vzhledem k těmto dramatickým změnám a jejich možným dopadům na mezinárodní vztahy se očekává, že nová obranná strategie USA silně ovlivní regionální stabilitu a diplomatické vztahy. Strategie jasně přeuspořádává priority Spojených států a nastavuje nový směr, který mění role národních i regionálních aktérů. Pro čtenáře i mezinárodní komunitu zůstává otázkou, jak se tyto změny projeví v konkrétních politických a vojenských krocích USA v příštích letech.
