Po svém: nezávislost a denní rytmus
Hlavní hrdinka, která právě oslavila 100. narozeniny, žije sama a umí si užívat nezávislost. Nehodlá zpomalovat jen proto, že tak společnost očekává, a plánuje čas podle sebe. Její rutina je založená na pořádku a péči o tělo. Vstává brzy každé ráno — i v neděli — a beru ranní procházku po domě jako cvičení rovnováhy a kontrolu bezpečnosti.
Jídlo má jednoduché a praktické. Snídaně z ovesné kaše nebo celozrnného toastu, trochu ovoce a šálek čaje jí dává energii na celý den. Nesleduje trendy jako přerušovaný půst; dává přednost konzistenci a vyvážené stravě s dostatkem vlákniny, bílkovin a tekutin.
Pohyb: prevence a síla mysli
Denní pohyb je u ní klíč k vitalitě. Stoletá dáma chodí každý den, i když jen do místního obchodu a zpátky. Když se cítí silně, vydá se na delší trasy. Opory, jako jsou zdi a zábradlí, používá jen občas a snaží se posilovat svaly při běžných činnostech, třeba při nošení lehkých tašek. Lékař jí dal jednoduchý test na sílu nohou: vstát pětkrát po sobě ze židle bez pomoci rukou. Když se jí nepodaří pětkrát, bere tři jako svůj cíl.
Společenské kontakty taky hodně pomáhají proti osamělosti. Telefonát s jednou osobou denně udržuje její slovní zásobu a přehled o tom, co se děje. Aktivně poslouchá rádio a čte krátké články, což podporuje myšlení a paměť.
Bezpečí doma a plán na později
Péče o zdraví bere vážně. Chodí na pravidelné preventivní prohlídky a úpravu léků konzultuje s praktickým lékařem. Doma má bezpečnostní prvky jako madla v koupelně a dobré osvětlení. Nové úpravy vnímá jako způsob, jak si zachovat nezávislost, ne jako ústupek.
S rodinou probrala, co dělat, kdyby se stala méně soběstačnou. Takové plánování snížilo napětí na obou stranách.
Co nám říká její příběh a co na to věda
Příběh téhle ženy ukazuje, že genetika je jen jedna proměnná ve hře stárnutí. Její každodenní chování zdůrazňuje, že malé kroky se časem sčítají a vedou k delšímu, zdravějšímu životu. Je přesvědčená, že stárnutí nemusí nutně znamenat závislost na druhých, a odborníci, například geriatři, s tím souhlasí: když se člověk rozhodne změnit návyky, tělo na to reaguje i ve vysokém věku, i když pomaleji.
Příběh této stoletky nám připomíná, že každodenní návyky a rozhodnutí mají velký význam pro kvalitu života a to, jak stárneme. Není to jen o tom přijmout, co přijde, ale o tom aktivně formovat vlastní zdraví a spokojenost.
