Seismické stanice po celém světě nedávno zaznamenaly pozoruhodný jev: pomalý, pravidelný rytmus, který trval devět dní. Signál byl neobvykle stabilní — pulzoval každých 92 sekund. Byl sice příliš slabý na to, aby ho člověk pocítil, přesto otřásl skalním podložím od Aljašky po Austrálii. Výjimečnost celé události spočívá v její příčině a následcích, které ukazují, jak změny klimatu mohou ovlivňovat takové přírodní katastrofy.
Kde se to stalo a proč
Po počátečním zmatku se signál podařilo spojit s masivní sesuv v Dickson Fjordu. Tenhle úzký záliv obklopují útesy vysoké 914 metrů a stal se dějištěm tragédie. Dne 16. září 2023 se uvolnilo více než 19 113 875 kubických metrů kamene a ledu (což odpovídá objemu 25 000 000 olympijských bazénů). Sesuv souvisel s erozí ledovce, který dříve horu podepíral, a vyvolal masivní tsunami.
Tsunami a co následovalo
Tsunami, která přišla po sesuvu, vytvořila vlnu vysokou přibližně 198 metrů, která prolétla koridorem fjordu dlouhým 3,22 km. Když narazila na konec zálivu, odrazila se zpět a způsobila značné škody, včetně zničení zařízení na opuštěných výzkumných stanicích na ostrově Ella. Po prvním průchodu voda nezklidnila — místo toho se převalovala ze stěny na stěnu a vytvořila jev známý jako seiche (stojatá vlna), při němž hladina stoupala a klesala až o 9,14 metrů. Alice Gabriel z UC San Diego’s Scripps Institution of Oceanography (Scripps, Univerzita Kalifornie v San Diegu) přiznává: „Bylo to velkou výzvou provést přesnou počítačovou simulaci takové dlouhotrvající, houpavé tsunami.“
Jak vědci na to šli
Řešení téhle záhady si vyžádalo rozsáhlé mezinárodní a interdisciplinární úsilí. Kristian Svennevig z Geological Survey of Denmark and Greenland zdůraznil spolupráci vědců z 41 institucí, mezi nimi UC San Diego, U.S. Geological Survey a University of Oxford. Odborníci používali superpočítače k rekonstrukci dráhy sesuvu a reakce fjordu. Ten případ jasně ukázal, proč jsou satelitní data a pokročilé technologie důležité pro pochopení dynamiky podobných katastrof.
Satelitní sledování a prevence
Kromě tradičních metod představuje mise SWOT, zahájená v prosinci 2022, průlom v arktickém monitoringu. Tato mise umožňuje detailní sledování oceánských procesů díky mapování širokého pásma, což přináší nové poznatky o oceánských extrémech a otevírá okno do dosud neprobádaných seismických jevů. Professor Thomas Adcock z University of Oxford upozornil, že pokročilá satelitní data konečně mohou objasnit jevy, které nás po léta obcházely.
Událost u Dicksonova fjordu je varovným signálem pro rostoucí rizika v arktické oblasti, zvlášť s rostoucí popularitou turistických plavebních tras. Vylepšení varovných modelů by mohlo být klíčové pro ochranu životů a majetku v takto izolovaných oblastech. Až příště seismické přístroje zaznamenají podobný signál, lepší porozumění a technologie nám mohou poskytnout cenné minuty potřebné k reakci.
