Průlomová studie tvrdí, že Velká pyramida vznikla už před 40 000 lety v době kamenné

Nová studie však přichází s provokativním tvrzením, že její skutečný věk by mohl sahat až do hlubokého paleolitu, možná až 40 000 let př. n. l.. Kdyby se to potvrdilo, otřáslo by to obrazem možností pravěkých společností.

Jak probíhala analýza a co našli

Italský inženýr Alberto Donini z University of Bologna zveřejnil předběžnou zprávu o dataci Velké pyramidy pomocí tzv. Relative Erosion Method (REM) — česky Relativní metoda eroze. Princip je jednoduchý: měří se stupeň eroze na kameni — čím déle je povrch vystavený živlům, tím je víc ohlazený a poničený.

Donini zkoumal erozi na dvanácti místech u základny pyramidy a srovnával plochy, které byly dlouho odkryté, s těmi, které byly chráněné obkladovými vápencovými bloky až do jejich odstranění přibližně před 675 lety (po zemětřesení v roce 1303).

Výsledky naznačují, že Velká pyramida mohla vzniknout v rozmezí od 9 000 př. n. l. do 36 000 př. n. l., s aritmetickým průměrem 22 941 př. n. l.. Donini ale připouští, že měření podléhají řadě možných chyb a nejde o přesné datování, spíš o odhad časového řádu.

Co ovlivnilo měření a metodika

Odstranění obkladových kamenů (jejich následné znovupoužití mamlúky v Káhiře je historicky zdokumentováno) hrálo při této metodice zásadní roli, protože to zpřístupnilo povrchy vhodné ke zkoumání.

Historické prameny jako Diodóros Sýkýlský a arabský historik Abd al-Latif tuto událost popisují, takže existují opory pro to, kdy byly plochy odkryty a vystaveny erozím.

Statistická analýza využívající gaussovu distribuční křivku dala interval s 68,2% pravděpodobností mezi 8 954 př. n. l. a 36 878 př. n. l.. Autor zdůrazňuje, že REM není určena k přesnému datování, ale k vymezení časového rozmezí a přiřazení pravděpodobností.

Co to může znamenat a co dál

Kdyby se Doniniho hypotéza potvrdila, otvorila by se velká otázka ohledně technických schopností pravěkých lidí. Myšlenka, že by Velkou pyramidu mohli postavit paleolitickí stavitelé, by výrazně přehodnotila současné představy o starověké architektuře a technologiích.

Donini vyzývá k dalšímu výzkumu: více měření, aplikování metod na dalších památkách a zapojení interdisciplinárních týmů. Autor poznamenává, že přesnost měření se může ještě zlepšit.

Diskuze o původu a stáří Velké pyramidy tak otevírá nové otázky a vybízí k dalším archeologickým a historickým bádáním. Tato kontroverze nepochybně přitáhne pozornost jak širší veřejnosti, tak odborníků, kteří se budou snažit rozplést tajemství jednoho z největších pokladů naší planetární historie.