Problémy s ovládáním impulsů
Jedním z hlavních důvodů, proč lidé přerušují, jsou potíže s kontrolou impulzů. Stane se to, když nějaká myšlenka vyskočí a člověk má pocit, že ji musí hned říct. V psychologii jde o součást exekutivních funkcí (schopnosti plánovat a regulovat chování). Autor tu používá obraz „mozek jako rušná křižovatka“, kde semafor je volitelný, aby to přiblížil. Jako jednoduché řešení se často doporučuje mít po ruce otevřenou poznámku, kam si myšlenky rychle zapsat.
Velká potřeba uznání
Dalším rysem je silná potřeba potvrzení nebo pozornosti. Takoví lidé přerušují, aby získali schválení nebo upoutali pozornost. Často se snaží vaše příběhy „vylepšit“ nebo přesměrovat rozhovor na sebe. Psychologicky za tím bývá strach, že když nezareagují hned, zůstanou bez povšimnutí.
Sociální úzkost
Může to znít překvapivě, ale někteří lidé přerušují kvůli sociální úzkosti. Pro ně je ticho v konverzaci nekomfortní nebo dokonce hrozivé. Skákání do řeči a vyplňování mezer je způsob, jak si udržet kontrolu a zabránit nepříjemným pocitům, které jim ticho přináší.
Spíš se soustředí na reakci než na porozumění
Mnozí přerušovači více přemýšlejí o tom, jak odpovědět, než o tom, co druhý skutečně říká. Takové „technické“ naslouchání často vede k přerušování — nejsou plně přítomní a informace jim unikají. Doporučuje se trénovat aktivní naslouchání, které pomůže lépe chápat a vhodně reagovat.
Konverzace jako soutěž
Pro některé je rozhovor spíš soutěží než výměnou názorů. Přerušují, aby ukázali, co umí, nebo aby „vyhráli“ konverzaci. Typický příklad: „Běžel jsi 5K?“ a hned následné „Já jsem běžel maraton.“ Hodnotu si tito lidé často přisuzují z toho, že působí impozantně.
Silné emoční reakce při neshodě
Někteří přerušují, když se cítí vyzvaní nebo emočně nepohodlně. Cílem je rychle znovu získat kontrolu během neshody nebo kritiky. V praxi to může vypadat jako hádka nebo snaha okamžitě něco upřesnit.
Nedostatek sociálního sebeuvědomění
A nakonec jsou tu lidé, kteří si prostě neuvědomují, že přerušují, nebo podceňují, jak často to dělají. Méně vnímají tempo rozhovoru, pauzy nebo neverbální signály, které dávají najevo, že má někdo jiný mluvit.
Ať už je motivace kterákoliv z výše uvedených, přerušování má hlubší psychologické kořeny, které lze pochopit a změnit. Když budeme víc vnímat nejen to, co říkáme, ale i jak posloucháme, mohou konverzace lépe směřovat k pochopení a empatii. Jaké by byly vaše rozhovory, kdyby se každý cítil o něco více vyslyšen — začínaje vámi?
