Co o tom říká věda
Jedním z překvapivých zjištění je, že lidi si často všimnou tempa chůze víc než obličeje druhého člověka. Behaviorální vědci, včetně výzkumníků z University of Leicester (Velká Británie), dělají dlouhodobé studie, kde měří přirozené tempo chůze ve víc městech. Pomocí zpomalených záběrů a dat z clipboardů analyzují, jak lidé procházejí rušnými ulicemi. Někteří chodí klikatě, jiní dav protínají „přímou cestou“.
Z těchto pozorování vyplynulo, že rychlejší chodci mají tendenci dosahovat vyšších skóre v svědomitosti, orientaci na cíle a v pocitu naléhavosti času. Jejich chůze má znaky jako ostré kroky, hlava mírně nakloněná vpřed a taška přitisknutá blízko těla. Rychlost chůze se tak jeví jako „tichý“ a „upřímný“ ukazatel osobnosti — tělo prozradí věci, které si mysl často upraví.
Tělo a psychika: biologické a psychologické stránky
Dlouhodobé studie zdraví ukázaly, že lidé, kteří chodí rychleji, mají tendenci žít déle — a to i po zohlednění věku a váhy. Rychlá chůze je často spojena s vyšší základní energií a lepším kardiovaskulárním stavem. Rychlí chodci bývají cílevědomí a svědomití, častěji docházejí na lékařské kontroly a lépe dodržují rehabilitační plány.
Z psychologického hlediska jsou rychlí chodci obvykle organizovaní, efektivní a rozhodní. Pomalejší chodci naopak kladou větší důraz na přítomnost, otevřenost a vztahy. První skupina může propadnout nekonečnému seznamu úkolů, zatímco druzí hrozí, že přijdou o některé příležitosti. Tempo chůze se navíc mění podle situace — třeba ráno člověk kráčí v klidu, ale když má běžet na vlak, stane se z něj „lidská šipka“.
Praktické tipy a mezilidské vazby
Behaviorální koučové navrhují praxi nazvanou „conscious commute“, tedy vědomé dojíždění. Jde o to, že si na týden vyberete část denní trasy a záměrně měníte tempo, podobně jako malé činy mohou odhalit charakter. Doporučují také zrychlit před náročným úkolem a úmyslně zpomalit po intenzivní schůzce.
Tempo chůze ovlivňuje i vztahy. Partneři chodící různým tempem mohou zažívat napětí, zatímco synchronizovaný krok na prvním rande působí intimně. Dlouhodobé páry a přátelé často najdou „střední rychlost“, která funguje jako neviditelné lepidlo vztahu.
Když se na vlastní rychlost díváme jako na „trailer osobnosti“, můžeme se toho hodně dozvědět (citováno: „Vaše rychlost chůze je jako trailer vaší osobnosti. Neukáže celý film, ale prozradí žánr.“ – anonymní behaviorální vědec). Tahle jednoduchá pozorování nás mohou přimět zamyslet se nad sebou a případně udělat malé změny, které mohou mít velký význam pro náš život.
